Rubriku nazvanou Zahrada nabídl Týdeník Echo svým
čtenářům poprvé v čísle 24/2021. Jejím výlučným tvůrcem zůstává od
počátku Ondřej Fous, muž, jenž dovede zahradnickou profesi
popularizovat, avšak současně ji na vysoké úrovni vykonává. Jako
svůj milovaný životní úděl. Autorský výbor přináší texty rozlišené
do pěti tematických oddílů (Parky, Pereny, Přespolní, Sad, Stromy),
které si čtenáři Echa v průběhu času ani nemuseli uvědomovat, a
přece, jak patrno, sám pisatel se přistihl, kterak v těchto
kategoriích od začátku systematicky pracoval. Články vychází v
podobě prakticky shodné s časopiseckou verzí, pouze jejich pořadí
je zde dáno rubrikami spíše než termínem vydání.
Úvahy, postřehy, zážitky a rady zkušeného zahradníka Ondřeje Fouse
vycházejí na stránkách Týdeníku Echo v rubrice zvané Zahrada, záběr
však mají mnohem širší: týkají se také sadů, parků, luk či lesů,
přinášejí i reportáže z velkých evropských květinových výstav,
všímají si péče o městskou zeleň a zamýšlejí se nad vztahem člověka
k přírodě v 21. století.
DVACKADOBRA
Byl nádherný, starší a tajemný.
Věděla jsem, že máme problém, hned jak se naše oči setkaly.
Seznámili jsme se v kavárně můj první den v práci.
Usmál se, já uvnitř roztála... pak ochutnal moji kávu a vyhodil
ji.
Znovu, další den a další.
Tu kávu fakt nesnášel, a přesto se vracel.
Znala jsem jeho hru.
Říkal, že káva ode mě je smrt v hrnku.
Já jemu zas, že je dar ženám od Boha.
A nelhala jsem.
Pak jsme na sebe narazili mimo kavárnu – a tehdy to začalo být
zajímavé.
Už to nebyl uhlazený gentleman s dokonalými způsoby.
Pan Garcia ukázal svou temnější stránku, jeho touhy byly dravé a
nezkrotné.
Zažehl ve mně oheň.
Nemohli jsme si pomoct a bezhlavě se do sebe zamilovali.
Bylo to opojné.
Ale jeho démoni jsou temní, stejně jako ti moji.
Nevím, jestli to zvládneme, a vím, že mám jen dvě možnosti.
Odejít teď a zachránit se.
Nebo zůstat a doufat, že nás zachrání láska.
Volím druhou možnost.