Listy Janovy

První Janův list by měl patřit k nejčtenějším novozákonním spisům, protože nabízí takřka souhrn křesťanského učení: nikde jinde v celém Novém zákoně není souvislost mezi vírou a láskou, vyznáním víry a skutky tak naléhavě a výslovně zdůrazňována. Na první pohled se zdá, že tento kratičký spis, vyznačující se jednoduchým slovníkem a neustálým opakováním několika témat, nepotřebuje skoro žádný komentář: řečeno slovy Martina Luthera je clarissimus in se, velmi jasný sám o sobě (Luther takto vnímal celou Bibli). Bližší pohled však prozrazuje, že První Janův list není zdaleka tak prostý a jednoznačný. A co víc – jednoduché teologické poselství ukrývá nesmírné bohatství, které částečně odhaluje a vynáší na světlo tento komentář. Druhý Janův list patří asi k nejméně čteným spisům Nového zákona. Na první pohled se jeví jako soukromý list, i když je adresovaný konkrétní komunitě. Rozsahem se podobá typickým antickým listům. Třetí Janův list patří k nejkratším spisům Nového zákona a zároveň k těm nejméně „obsažným“ po stránce teologické. Ze všech novozákonních listů však obsahuje nejvíc prvků typických pro tento žánr.