Ona je dcerou muže, jehož jméno je synonymem pro moc a strach.
Její otec, nechvalně proslulý šéf Jadranského kartelu, nikdy nebyl
obviněn – jeho vazby sahají až k těm nejvyšším. Ona sama žije v
přepychu a zdánlivé bezstarostnosti, ale její život je spíše jako
moderní pohádka se špetkou temného kouzla. Zdá se, že vždy dostane,
co chce, a přesto zůstává uvězněna ve svém vlastním světě.
V roce 2005 do jejich rodinného sídla přichází Sebastián Soto –
charismatický novinář, který ve skutečnosti není tím, za koho se
vydává, a jeho mise je mnohem nebezpečnější, než by kdokoliv tušil.
Mezi ním a vypravěčkou vzplane přitažlivost, která je stejně
nevyhnutelná jako nemožná. On stojí na straně zákona, ona je
dědičkou impéria vybudovaného na zločinu. Setkají se jen čtyřikrát,
ale každé jejich setkání je jako otisk, který čas nedokáže
smazat.
Po dvaceti letech se znovu potkávají – tentokrát v Římě. Zatímco se
oba pohybují mezi stíny minulosti a lákavou vidinou druhé šance,
objevují se otázky, které mohou změnit nejen jejich životy, ale i
celý svět. Byl jejich osud nalinkován už dávno? A co když jejich
láska byla jen součástí velkého plánu, jehož strůjcem byl někdo
jiný?
Příběh o vášni, moci a tajemstvích, která se nikdy neměla dostat na
světlo.
Sebastian St. James potřeboval srazit hřebínek, a tak jsem s ním vyběhla. Ale jemu se to líbilo. Než jsem se nadála, už jsem měla šaty vyhrnuté až ke krku. Evidentně se mnou chtěl taky zacvičit. Tahle akce tedy vůbec nedopadla podle mých představ. Oba jsme si odsouhlasili, že se rozejdeme jako dospělí. Pěkně bez závazků. Až na to, že jsem nemohla vystát, že tak snadno odešel. Takže jsem se se svým zklamáním poprala jako rozumná žena. Navštívila jsem jednu z jeho autogramiád a chrstla mu kávu do tváře. Pak jsem sebou praštila o zem, když jsem se snažila utéct jeho ochrance. Než jsem se nadála, vzpamatovávala jsem se v Sebastianově domě. Pak mi nabídl práci, a sice abych mu hlídala kočku a zůstala v jeho paláci. Přála bych si říct, že jsem ho poslala někam. Ale práci jsem potřebovala víc, než jsem si byla ochotná připustit. Takže teď bydlím s nechutně pohledným spolubydlícím, kterého bych chtěla uškrtit a zároveň si ho osedlat. Ale není se čeho bát. Nemá „čas na vztahy“. Kdepak. Jen trucuje, mračí se a poroučí mi. Ovšem to bych nebyla já, kdyby se všechno nezkomplikovalo. Jsem těhotná. Možná se zeptáte, kdo je otec? Trochu vám napovím. To dítě se nejspíš narodí s roztomilými růžky a vidlemi.