Konec Habsburků v Čechách

Konec Habsburků v Čechách je věnován dynastii, která v našich zemích vládla téměř 400 let. Od časů Ferdinanda I. (konkrétně od r. 1526) se České království stává na příštích 392 let součástí habsburské říše. S ní naše země prožívají všechno dobré i zlé, osmanské nebezpečí, třicetiletou válku, důsledky pragmatické sankce, ale i napoleonské války, konec Svaté říše římské, proměnu monarchie na Rakousko-Uhersko (1867) až po události I. světové války. Karlem VI. vymřela v r. 1740 habsburská dynastie po meči, o čtyřicet let později pak Marií Terezií i po přeslici. Od té doby až do konce I. světové války již u nás vládli členové habsbursko-lotrinské dynastie, používající od r. 1804 titul rakouský císař. Za oněch 392 let se na českém královském trůnu vystřídalo celkem 18 Habsburků. Po dvakrát se stalo, že v průběhu habsburské vlády byl korunován českých králem i někdo jiný než člen této dynastie. Poprvé to bylo v r. 1619 za stavovského povstání, kdy odbojná česká šlechta zvolila králem Fridricha Falckého, podruhé v r. 1741, kdy Karel Albrecht neuznal pragmatickou sankci a právo Marie Terezie nastoupit do čela rakouské říše. Oba si pro krátkost svého působení vysloužili přezdívku „zimní král“. Teprve 20. století přineslo konec vlády Habsburků, když tato poražená evropská velmoc byla z rozhodnutí vítězných mocností rozdělena na řadu národních států, čímž vlastně někdejší podunajská monarchie zanikla. Publikaci doplňuje na 130 dobových ilustrací, starých rytin, portrétů, vedut, soudobých novinových letáků, ale i fotografií nejrůznějších staveb, soch a dokumentů.