Kočka v krabici je kvantová štychová karetní hra pro 2 až 5 pohodových koček, kde vaše karty nemají žádnou barvu, dokud je nezahrajete. Odhadněte, kolik štychů uhrajete a zaznamenejte svůj tip. Když zahrajete kartu, položíte svůj žeton na odpovídající pozici na desce výzkumu, abyste vytvořili co největší propojenou oblast a získali tak ještě víc bodů. Své štychy ale pečlivě plánujte, protože nikdy nemůžete dát kartě číslo a barvu, která již byla jednou zahrána. To by mělo pro kočky katastrofální následky. Tím byste totiž vytvořili paradox a body za nahrané štychy byste odečetli. Pokud však vydržíte až do konce kola, získáte body za vyhrané štychy a za největší oblast na desce výzkumu, pokud jste správně odhadli počet vyhraných štychů. 1. Barva vašich karet je nejistá. 2. Barvu ohlásíte až po vyložení karty. 3. Získáte bonusové body, pokud správně tipnete vyhrané štychy. Kočka v krabici za svou nedlouhou dobu své existence nasbírala celou řadu mezinárodních ocenění a řadí se právem mezi ty nejlepší štychové hry vůbec. V této deluxe edici navíc přináší třívrstvé kartonové desky a akrylátové žetony spolu s funkčním insertem. Hra je určena pro 2-5 hráče od 10 let. Pravidla jsou v češtině. Herní materiál je jazykově nezávislý. Hra obsahuje: 50 karet 1 deska výzkumu (třívrstvá) 5 desek hráčů (třívrstvých) 64 akrylátových hráčských žetonů 1 bloček výsledků experimentu 1 pravidla
Sebastian St. James potřeboval srazit hřebínek, a tak jsem s ním vyběhla. Ale jemu se to líbilo. Než jsem se nadála, už jsem měla šaty vyhrnuté až ke krku. Evidentně se mnou chtěl taky zacvičit. Tahle akce tedy vůbec nedopadla podle mých představ. Oba jsme si odsouhlasili, že se rozejdeme jako dospělí. Pěkně bez závazků. Až na to, že jsem nemohla vystát, že tak snadno odešel. Takže jsem se se svým zklamáním poprala jako rozumná žena. Navštívila jsem jednu z jeho autogramiád a chrstla mu kávu do tváře. Pak jsem sebou praštila o zem, když jsem se snažila utéct jeho ochrance. Než jsem se nadála, vzpamatovávala jsem se v Sebastianově domě. Pak mi nabídl práci, a sice abych mu hlídala kočku a zůstala v jeho paláci. Přála bych si říct, že jsem ho poslala někam. Ale práci jsem potřebovala víc, než jsem si byla ochotná připustit. Takže teď bydlím s nechutně pohledným spolubydlícím, kterého bych chtěla uškrtit a zároveň si ho osedlat. Ale není se čeho bát. Nemá „čas na vztahy“. Kdepak. Jen trucuje, mračí se a poroučí mi. Ovšem to bych nebyla já, kdyby se všechno nezkomplikovalo. Jsem těhotná. Možná se zeptáte, kdo je otec? Trochu vám napovím. To dítě se nejspíš narodí s roztomilými růžky a vidlemi.