Křišťan z Prachatic (zemř. 1439) je známou osobností českých dějin konce 14. a začátku 15. století. Patřil ke skupině konzervativních pražských univerzitních mistrů a jeho působení na pražském vysokém učení i literárnímu dílu spojenému s jeho odbornou činností v oblasti přírodních věd (lékařství, astronomie, matematika) byla již věnována řada prací, a to včetně edičního zpřístupnění některých jeho textů. Na základě provenienčního průzkumu rukopisů Národní knihovny České republiky se nyní podařilo výrazně rozšířit seznam známých kodexů z jeho osobní knihovny. Křišťan své svazky označoval signaturou složenou z písmene C a číslice; nejvyšším dochovaným číslem je 151, což dokládá, že vlastnil jednu z největších osobních knihoven českého středověku. Její rozsáhlou část tvořila kázání a další literatura věnovaná kněžskému působení, již zřejmě využíval při svém působení v úřadu faráře u kostela sv. Michala na Starém Městě pražském, větší skupiny ale tvořily i spisy církevních Otců a díla z oblasti přírodních věd a zastoupeny byly rovněž texty z řady dalších oborů. K analýze Křišťanovy knihovny a jejímu zasazení do kontextu středověkých knihoven dalších mistrů pražské univerzity je připojen podrobný kodikologický popis 35 rukopisů, které byly z jeho knihovny doposud identifikovány.
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.