Svoji první báseň zveřejnila coby třináctiletá. Její básnický
talent je nejen zcela nesporný, ale také nevídaný. Není běžné, aby
někdo tak mladý dokázal zformulovat přesvědčivou lyrickou výpověď,
která je hluboce osobní, intimní a autentická - a zároveň
nepostrádá přesah směrem k zobecnění existenciální lidské
zkušenosti.
Autorčino lyrické já touží a miluje, trápí se a raduje. Snaží se
dotknout světa, který je v každém z nás: světa subjektivního,
naplněného vlastními symboly, jinotaji a metaforami. Skrze její
verše se stáváme kolektivním organismem, mraveništěm, rozkvetlou
loukou, jedním jediným dechem… Básnířka nemá potřebu exkluzivních
témat - i zcela obyčejný den je zázračný a bohatě stačí k napsání
působivého textu. Její největší silou je totiž básnický jazyk:
promyšlený, svěží, přesný, suverénně a hravě střídající vázaný a
volný verš.
Markéta Mikulášková je nepochybně na začátku výrazné básnické
dráhy.
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…