Svoji první báseň zveřejnila coby třináctiletá. Její básnický
talent je nejen zcela nesporný, ale také nevídaný. Není běžné, aby
někdo tak mladý dokázal zformulovat přesvědčivou lyrickou výpověď,
která je hluboce osobní, intimní a autentická - a zároveň
nepostrádá přesah směrem k zobecnění existenciální lidské
zkušenosti.
Autorčino lyrické já touží a miluje, trápí se a raduje. Snaží se
dotknout světa, který je v každém z nás: světa subjektivního,
naplněného vlastními symboly, jinotaji a metaforami. Skrze její
verše se stáváme kolektivním organismem, mraveništěm, rozkvetlou
loukou, jedním jediným dechem… Básnířka nemá potřebu exkluzivních
témat - i zcela obyčejný den je zázračný a bohatě stačí k napsání
působivého textu. Její největší silou je totiž básnický jazyk:
promyšlený, svěží, přesný, suverénně a hravě střídající vázaný a
volný verš.
Markéta Mikulášková je nepochybně na začátku výrazné básnické
dráhy.