K výročí narození Jiřího Voskovce (19. června 1905) vychází soubor zvukových dopisů, posílaných životnímu příteli Janu Werichovi do Prahy v šedesátých a sedmdesátých letech. Na tzv. dopimluvech, jak je V+W nazývali, jsou písně, vyprávění o snech, nejrůznější nápady, nevšední návrhy projektů i scénář nahrávky, realizované v roce 1964 pod názvem Rozhovor přes oceán. Ze zvukových dopisů vysvítá Voskovcovo niterné uvažování, jeho koncepční myšlení, invence, s níž organizoval přes oceán nahrávku společného dialogu, i role Jana Wericha, roubujícího na nápady přítele své imprese s neuvadající schopností souznění.
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…