Sbírka básní. Autor, který o iracionálních věcech přemýšlí spíš racionálně, neodpovídá na všechny otázky, které si klade, vyvolává je, a jejich základní význam je v napětí mezi protikladnými odpověďmi. Jde tu o tenkou hranici mezi bolestí a nadějí v prozření a v nalezení čistého smyslu žití, která vysvětluje z části jeho samotu, citlivou křehkost, smutek a vztek. Z jeho veršů vystupují jako mlha. Podstatou vesmíru je popel, není snadné prožívat krásu sám, ...mysl a pocity, láska a touha jsou tou nejdůležitější součásti vesmíru,.... smutek je láska "bez domova", každý máme v sobě kus ochočeného zla. Je to únavný, komplikovaný, ale nerezignující boj duše s tělem, který dokáže popsat s nadhledem a působivou silou slovních spojení, která by jeho myšlenkové pochody znázornily. Je to spletitý maraton imaginace. Verše jeho celistvé básnické výpovědi, čteno s touhou po porozumění, od prvního k poslednímu, všechny spolu souvisí. Je to óda na vzácné vidění a vnímání sebe samého jako celistvou bytost složenou z obojího, dobra i zla. Podle něho člověk se neobaluje nasbíranými zkušenostmi, vědomostmi, ale se odkrývá, božskou energií, až do svého nitra.
Když je vKonstantinopoli obviněn zvraždy a odsouzen k smrti Petr zMichalovic, vracející se zpouti do Jeruzaléma, zasáhne vlivný řád johanitů. Pomocí úplatků dosáhne toho, že císař Michael dovolí, aby zločin přešetřil zástupce českého krále. Sohledem na složitou politickou situaci si totiž nemůže dovolit pohněvat ještě Přemysla. A tak se do Byzance vydává české poselstvo, vněmž samozřejmě nechybí ani Oldřich zChlumu. Císař mu udělí pravomoci vyšetřovat, jenže ve světě postaveném na intrikách a zradě, musí královský prokurátor neustále balancovat na hraně života a smrti…