"Všechny ženské portréty, o něž se v následujících kapitolkách pokusím, vycházejí ze svědectví a charakteristik biblických. To je spolehlivý základ a podklad našich studií. Nesmíme ovšem opomenout skutečnost, že Bible je kniha historická, nikoli nehistorická šperkovnice idejí. Hebrejská nebo řecká literatura biblických spisů prozrazuje své "dobové pozadí". Biblické zvěstné náčrty jsou obkrouženy orientální mentalitou, která plyne z toho, že Bible je kniha patriarchální. Bibličtí pisatelé tvořili své ženské portréty v dobách, kdy první místo ve společnosti zaujímal muž. Na to narazíme v každé druhé třetí kapitole naší židovské a křesťanské posvátné knihy. Ženských obrysů biblických vyprávění (narace), kázání (predikace) i mudroslovných úvah (meditace) si bibličtí vykladači dlouho (po staletí, ba tisíciletí) nevšímali. Vycházeli, téměř automaticky, z principiální podřazenosti a podřízenosti ženy. To pokládali za danost, za něco, co nelze měnit; vždyť je tato druhořadost ženy zakotvena v samotných Písmech. Ještě silněji vyzníval argument, že sám Bůh je "muž a patriarcha". Pro Milana Balabána je však ženství v Bibli sice jemně, ale zásadně přítomno. Kniha Jímavé portréty biblických žen se snaží jednotlivé ženské postavy Písma, od těch nejznámějších až po bezejmenné služky, otrokyně, či dokonce nevěstky, připomenout, popsat a rozebrat jejich zvěstný význam.
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.