Institucionální zázemí humanitních a sociálních věd v českých zemích v letech 1848-1952

Knižní monografie postihuje v širokém záběru vývoj institucionálního ukotvování humanitních a sociálních věd v českých zemích od revoluční poloviny 19. století do vzniku Československé akademie věd. V každé z pěti chronologicky řazených kapitol je výklad členěn obdobně: 1. Univerzity a další vysoké, příp. vyšší školy, 2. Další subjekty vědy jako celku - vědecké společnosti a spolky, 3. Subjekty jednotlivých vědních oborů celozemského dosahu - zemští historiografové, historická komise zemská, spolky jednotlivých vědních oborů, vědecké a odborné časopisy, dále kongresy, sjezdy a konference, 4. Samostatná výzkumná zařízení, 5. Subjekty pěstující vědu vedle dalších úkolů - muzea, knihovny, archivy, galerie, nakladatelství a vydavatelství, kinematografie, 6. Další spolky a neformální uskupení se vztahem k vědě - matice, studentské a jiné spolky, salony a další společnosti, 7. Regionální instituce věnující se vědě - kláštery, gymnázia, regionální spolky a jiná zařízení. V závěrech jednotlivých kapitol jsou vedle shrnutí připomenuty širší společenské souvislosti a dění, ovlivňující vývoj vědeckých institucí a postavení vědců.