Co ještě dodat... - Vzpomínky a úvahy

Profesor Karel Löbl (narozený 21. září 1925) se do novodobých českých dějin zapsal jednak jako přední technik, mezinárodně renomovaný specialista v oboru metalografie, akademik a vysokoškolský pedagog, jednak jako politik, v letech 1945–1948 vedoucí představitel národně socialistické mládeže a v letech 1968–89 místopředseda Československé strany socialistické a ministr české vlády. O svých osudech a svém působení podal zprávu postupně ve třech memoárových knihách, z nichž poslední, kterou dokončil v předvečer svých 95. narozenin, vyšla v závěru roku 2020. Kniha obsahuje šest různě zaměřených vzpomínkových kapitol. V první z nich se autor vyrovnává s případem manželů Šlechtových, obestřeným tragickým odiem a po desetiletí tabuizovaným. Profesora Emanuela Šlechtu, v letech 1948–1960 předsedu Československé strany socialistické a ministra výstavby a techniky, představuje jako teoretika a průkopníka moderní organizace a managementu průmyslových závodů i politika, jenž se v těžkých padesátých letech snažil o zachování autonomního postavení, ideových a politických specifik své strany, a byl proto uštván vedením KSČ a spolu se svou manželkou nakonec dohnán k sebevraždě. Druhá kapitola se věnuje poválečným pokusům o diskreditaci Vladimíra Krajiny, Ferdinanda Peroutky a Jana Stránského ze strany KSČ a odhaluje dosud skrytou historii pilotního čísla „obnovené“ Přítomnosti, které připravili nacističtí přisluhovači pod taktovkou K. H. Franka a které měl Peroutka, přivezený z koncentračního tábora, posvětit svým „šéfredaktorstvím“. Ve třetí kapitole autor vzpomíná na svou spolupráci a přátelství s poslancem Otou Horou, přibližuje jeho osobnost a závažnou politickou roli v boji proti totalitarizačním tendencím a policejním praktikám KSČ v letech 1945–48. Ve čtvrté kapitole podává svědectví o svém údělu v padesátých letech a zevrubně dokumentuje historii svého osobního zápasu se Státní bezpečností, přičemž analyzuje formy nátlaku, jež ho měly donutit ke spolupráci, i svou obrannou taktiku. Pátá kapitola připomíná historii nezávislého týdeníku Zítřek, vydávaného od října 1968 do dubna 1969 nakladatelstvím Melantrich, a ekonomicko-publicistických příspěvků, jež zde tehdy pod pseudonymem „Kosmas“ publikoval mladý ekonom Václav Klaus. V návaznosti na to informuje o nonkonformních ekonomických seminářích, které Klaus spolu s Milošem Zemanem pořádal v 80. letech na půdě Československé vědecko-technické společnosti a o snahách Státní bezpečnosti tyto semináře zakázat a jejich protagonisty persekvovat. V šesté kapitole pak shrnuje svoje namnoze průkopnické aktivity na poli oficiální péče o životní prostředí v době normalizace a v prvních polistopadových měsících. Vzpomínkový a dokumentární obsah jednotlivých kapitol, poskytující často objevný pramenný materiál pro historické badatele, prostupují autorovy osobní úvahy o dějích, problémech a fenoménech, které zachycuje. Na mnoha místech zde zaznívá i tón bilanční, akcentovaný v závěrečné úvaze o možných alternativách vlastní životní cesty. Knihu doplňuje obrazová příloha, biografický medailon autora a jmenný rejstřík.