Instantní, nebo skutečné řešení problému?

Pojmem problém rozumíme obecně jakýkoliv nesoulad mezi stávající a zamýšlenou situací. V tomto pojetí je pak celý náš život posloupností problémů, které řešíme a které skrze zkušenosti, jež s řešením máme, určují kvalitu našeho života. A právě problém a okolnosti jeho řešení stojí ve středu zájmu naší práce. Pojem kompetence k řešení problémů se již trvale objevuje v kurikulárních dokumentech a stal se také předmětem zájmu některých výzkumných pracovišť i nadnárodních organizací. Studiem fenoménu „problémů“, jehož výsledky předkládáme v této publikaci, jsme dospěli k přesvědčení, že je třeba hledat cesty rozvoje schopností běžných lidí nejen řešit problémy, ale také: umět je identifikovat, neutíkat před nimi, netvářit se, že problémy neexistují. Existuje nepřeberné množství přístupů, které učí lidi řešit problémy – některé z nich však chápou řešitelský proces jen velmi zúženě a generují tak jen instantní řešitele, kteří nejsou schopni provést patřičnou analýzu a vyhodnocení problému, ale pouze aplikují naučené postupy. Podobně jako přelití instantní polévky ze sáčku horkou vodou nepovažujeme za práci kuchaře, stejně tak aplikovaní jednoduchých postupů nemůžeme považovat za komplexní řešení problému. V této publikaci se tedy nechceme soustředit na povrchní metodiky, nýbrž na hloubkovou a celostní práci s člověkem, která má za cíl jej co do míry i kvality připravit tak, že při řešení problému bude schopen obstát. I takový způsob práce nabízí hned několik pedagogicko - psychologických přístupů. Pro účely hlubšího představení jsme pro tuto publikaci vybrali dva z nich, které jsou systematicky rozvíjeny na některých českých vysokých školách. Tyto přístupy jsme podrobili experimentálnímu ověření s cílem blíže poznat jejich vliv na utváření kompetence k řešení problémů.