Herci a herectví v českém zábavněhudebním divadle

Často a s oblibou se říkává, že herectví ‘je jen jedno’. Nevyžadují ale různé divadelní druhy a žánry odlišné přístupy k performanci příběhu, který je základem každého divadelního díla? Jak označit interprety operet a muzikálů – jako herce, zpěváky, hrající zpěváky, zpívající herce nebo zcela jinak? Liší se herectví v operetě a muzikálu? A pokud ano, vyvíjely se tyto odlišnosti v průběhu doby? Ovlivňoval je i celkový kontext kulturně- společenského vývoje českého národa? Odpovědi na tyto a související otázky se snaží nastínit tato kniha, a to jak v úvodním historicko-teoretickém exkurzu operetou i muzikálem, tak v následných případových studiích konkrétních výrazných hereckých osobností českého zábavněhudebního divadla 20. století. Volně tak navazuje na předchozí autorovu publikaci Od operety k muzikálu: Zábavněhudební divadlo v Československu po roce 1945. Největší pozornost je věnována herci, ale i režisérovi a autorovi Oldřichu Novému, který během své dlouhé kariéry spolupracoval takřka se všemi českými zábavněhudebními scénami. Také Nelly Gaierová prošla angažmá v regionálních divadlech v Ostravě a v Plzni, než se ‘zabydlela’ na jevištích pražských scén – v průběhu své umělecké činnosti navíc obstála v různorodých žánrech hudebních divadla od operet, přes muzikály, hudební komedie, Brechtovy a Weillovy singspiely, ale úspěchy slavila také v činohře i před filmovou kamerou. Pozornost je věnována i Karlu Fialovi, Věře Macků, Josefu Kobrovi, Laďce Kozderkové, Evě Veškrnové a dalším protagonistům ansámblů pražského, brněnského, ostravského a plzeňského zábavněhudebního divadla. „Když jsem vešel na scénu, byl jsem přivítán tak dlouhým potleskem, že jsem tu vstupní začínal dvakrát a zase jsem musel přestat. Když jsem začal konečně potřetí, zjistil jsem, že dojetím vlastně nemohu převzít pořádný tón, že mám vyschlo v krku a že snad i brečím. A tak jsem ta nejtěžší místa odparlandoval – a přece ani tím se nádherný úspěch večera nezmenšil. Bylo to pro mě dokonce velké poučení pro můj další způsob zpěvu.“ Oldřich Nový „Kdo nemá operetu rád, ať na ni nechodí, a nechá ji těm, kteří ji rádi mají. […] Ale dívat se na operetu se shovívavým úsměvem, to ne, to prosím ne! On totiž kdo v ní chce pracovat, musí umět velmi mnoho. Má-li být opereta vkusná, pak o to víc – je třeba lásky a odpovědnosti a hlavně naprosté hudebnosti. Je nutný smysl pro pohyb, dramatický projev, je třeba umět zpívat i tančit – a to vše je herectví v pravém slova smyslu. […] Operetou dáváme divákům radost, odpočinek, i když samozřejmě je nutné ji vytvářet s naprostou profesionální dokonalostí…“ Nelly Gaierová