Herci

Stejní hrdinové, jiná doba. Román Herci je komponován ze tří zápletek, které mají sice uzavřený děj, ale tvoří jeden celek. Děj knihy se odehrává v atraktivním prostředí velkého pražského divadla, a přestože se třikrát vrátíme na podzim roku 1956, nejedná se o historický příběh, ale o látku, která se originálně vyjadřuje k současnosti, o dílo, které nahlíží novodobou historii z nečekané perspektivy. Kniha využívá analogii herectví a lidské existence, zkoumá nakolik moc, touha po slávě a strach o kariéru, ale i rodinné poměry korumpují lidské jednání. Důmyslně pojaté faustovské téma využívá novodobou historii jako jeviště, na němž sledujeme dramatické osudy těch, kteří bilancují svůj život, i těch, kteří stojí na začátku kariéry. První část Mefistova zrada se odehrává v reálném kontextu. V SSSR proběhl XX. sjezd komunistické strany, zazněl slavný Chruščovův projev. Přátelství mezi populárními herci naruší nečekaná emigrace jednoho z nich. Místo očekávané svobody totalitní moc razantně upevňuje svou otřesenou autoritu. Druhá část Vrchol věčného světla vychází z předpokadu, že díky atomové výzbroji si Německo udrželo své postavení v Evropě. Zatímco evropské země už získaly svobodu, v protektorátu se s německou pomocí drží u moci Emanuel Moravec a společnost se chystá na vyřizování účtů. Poslední část Mnoho rozhněvaných mužů otevírá vizi Československa, které v roce 1948 postavilo komunistickou stranu mimo zákon. O osm let později stále rozdělenou společností otřásá krize a prezident Jan Masaryk se chystá činnost komunistů povolit. Žili bychom šťastnější život, kdybychom se narodili do jiné doby? Kdo je zodpovědný za bolestivé kompromisy – náš charakter, nebo existenční tlak, který tak rádi připisujeme dějinám?