Katalog k výstavě Hany Purkrábkové v Museu Kampa představující její osobitou tvorbu, v níž se propojuje naivizující realismus zobrazení se smyslem pro ironii a absurditu banálních situací. „Sochařka a keramička Hana Purkrábková (1936–2019) patří do generace šedesátých let minulého století. Společně s tvorbou užité keramiky se věnovala keramické figurální plastice. Zprvu v komorním provedení, jež od osmdesátých let, kdy získala na práci větší prostor, proměnila v rozměrnější vyjádření. Ve středu jejího umění od počátku stál život člověka a jeho prostředí, do něhož zahrnovala život psů a koček, které měla ve své blízkosti. Z důvěrného poznávání a porozumění obou těchto světů také dokázala ve své tvorbě vytěžit výmluvné analogie. V citlivé, spontánní modelaci plastik, prováděné s nebývalou přirozeností v poddajném materiálu keramické hlíny, ji vedly pozorovatelský talent a výborná obrazová paměť. S laskavým humorem a šibalskou ironií dokázala ze zachycených postřehů lidského chování vytěžit trefné záznamy zaměřené na nestřežená gesta a banální situace. Zhmotňovala jimi úsměvné lidské slabosti a pokleslosti, ale i duševní prázdnotu a výrazy lstivosti, záludnosti, zlomyslnosti a útočné agresivity. Myšlenkami, které do svých figur a bizarních tvorů Hana Purkrábková vtělovala, nás nejednou také vede k zamyšlení i nad námi samotnými; k zamyšlení o našem životě a současném světě. Její umění je v tomto ohledu ucelené a ve svém tvůrčím pojetí nebývale sourodé. Z bezprostřednosti vidění vycházel i sochařčin způsob zpracování výtvarné formy nejednou založený na modelačních „hrnčířských“ principech. Užívala je ke stavbě těl zvnitřku navenek – k vyjádření nakynuté tělesnosti, kterou pointovala přesvědčivým detailem nebo barvou. Živým pramenem jejího osobitého umění se stal smysl pro humor a vrozené humánní a sociální cítění. Ostatně i ty jsou patrné z jejích velkoformátových kreseb a pracovních skic, které jsou nedílnou součástí přítomné výstavy.“ Mahulena Nešlehová
Dokáže obyčejná zlatonoška porazit mocné vladaře a přežít? Hrozby na Dvoře stínů narůstají. Netýkají se přitom jen zlatonošky Reyny, ale také faeského prince Mazrita, který ji nejdříve unesl, aby se s ní posléze zasnoubil. Navzdory pověstem však Reyna brzy poznala jeho pravou tvář. Ačkoli je drsný a krutý, je také vášnivý, nezkrotný… a teď navíc přišel o magickou moc. Jeho nevlastní matka, královna Dvora stínů, zatím spřádá své temné plány. K Mazritovým třicátým narozeninám vyhlásí hry zvané Leikmot a jako šampionku určí Reynu, zdánlivě obyčejnou smrtelnici, aby ponížená zemřela během festivalu. Reyna, která se odmítá podvolit královnině zvůli, zatím hledá způsob, jak zlomit Mazritovu kletbu. Nemrtvá monstra, šílená královna, magické kletby i tajemství obestírající prastarou rytinu soupeří o to, kdo jako první zničí oba milence. Bude však vítězství ve hrách stačit, aby si Reyna zachránila život? Nebo je Leikmot pouhou zástěrkou k něčemu mnohem děsivějšímu, co pro ni a prince Mazrita královna teprve chystá?