Habent sua fata libelli

Pod rukou Jakuba Volného ožívá vše neživé. Vroucí city se probouzí v klávesách starého piana, v knihách i v odpadcích ve škarpě. Krásná příroda i zdánlivě obyčejné věci promlouvají k lidem, milují je nebo je nenávidí. Při četbě se probouzí všechny čtenářovy smysly. Povídky okouzlují naše oči, lahodí sluchu i duši. Vtahují nás do svého světa, spolu s kapičkou vody se toužíme dotknout dívčiny šíje, spolu s listem papíru se skládáme do vlaštovky a odlétáme za svou láskou. Povídky v první knize Jakuba Volného jsou prodchnuté přátelstvím, láskou a radostí, zároveň však i touhou a bolestí. Jsou opravdové a naléhavé. Některé pohádkové, jiné poučné. Některé zázračné jiné věcné. Některé dojemné jiné překvapivé...