Jedno z největších a zároveň nejstarších básnických děl světa Epos o Gilgamešovi, králi města Uruku v jižní Mezopotámii, převyprávěl Vojtěch Zamarovský s respektem k úchvatným básnickým obrazům, dramatickým scénám a síle myšlenek. Strach ze smrti a touha po nesmrtelnosti se prolíná všemi kulturami. „Smrti se nevyhneš,“ říká král Utanapištim zoufalému Gilgamešovi, truchlícímu po svém druhovi Enkiduovi. „Mladý či starý, pán nebo sluha – co naplat, když se osud naplní. Ve chvíli smrti jsou si všichni rovni, každý musí zemřít, jen neví kdy. Jen velcí bohové žijí věčně!“ Gilgameš však v bolesti a úzkosti odmítá osud člověka a touží stát se nesmrtelným.
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…