Publikace se věnuje tématu kartografické generalizace. Představuje novou metodu generalizace zástavby s využitím techniky typifikace pro oblasti s menší koncentrací zástavby (vesnická či horská zástavba). Navržená metoda je založena na přednostním výběru budov při jejich zákresu do mapy na základě jejich občanské funkce, plošné výměry a polohy vůči okolním komunikacím, železnicím a vodním tokům. Algoritmus respektuje kartografická pravidla uplatňovaná pro tento typ generalizačních operací a je koncipován pro mapy velkých měřítek. Dosažené výsledky jsou prezentovány na datech celkem patnácti obcí s odlišným typem převládající zástavby v obou cílových měřítkách. Otomar Gottstein (1993) vystudoval magisterský obor Kartografie a geoinformatika na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Nyní působí jako učitel zeměpisu a informatiky na gymnáziu v severočeském Tanvaldu.
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…