Talia Edenová milovala Fostera Maddena jeden rok, dva měsíce a jedenáct dní. V den číslo 438 její láska skončila. Toho dne si Foster vzal její nejlepší kamarádku. Toho dne se Talia zapřísáhla, že už na něj nikdy ani nepomyslí. Nicméně Foster je tak troufalý, že se o pár let později ukáže v jejím domovském městečku Quincy, a prosí ji o pomoc.
Inkoust na rozvodových papírech sotva zaschl, přesto Foster neváhá a vytasí se s omluvami a sliby. Talia ví, že je to celé jen trik. Foster je král her a tajemství. Ale jeho plány, aby mu Talia pomohla s tréninkem na zápas světového šampionátu, přesahují i ty nejdivočejší představy.
Jenže Talia už pozapomněla, co přesně Fostera proslavilo. Svůj život zasvětil vítězstvím. Je vytrvalý. Odhodlaný. A nepřestane bojovat, dokud nezíská její srdce zpět.
DVACKADOBRA
Byl nádherný, starší a tajemný.
Věděla jsem, že máme problém, hned jak se naše oči setkaly.
Seznámili jsme se v kavárně můj první den v práci.
Usmál se, já uvnitř roztála... pak ochutnal moji kávu a vyhodil
ji.
Znovu, další den a další.
Tu kávu fakt nesnášel, a přesto se vracel.
Znala jsem jeho hru.
Říkal, že káva ode mě je smrt v hrnku.
Já jemu zas, že je dar ženám od Boha.
A nelhala jsem.
Pak jsme na sebe narazili mimo kavárnu – a tehdy to začalo být
zajímavé.
Už to nebyl uhlazený gentleman s dokonalými způsoby.
Pan Garcia ukázal svou temnější stránku, jeho touhy byly dravé a
nezkrotné.
Zažehl ve mně oheň.
Nemohli jsme si pomoct a bezhlavě se do sebe zamilovali.
Bylo to opojné.
Ale jeho démoni jsou temní, stejně jako ti moji.
Nevím, jestli to zvládneme, a vím, že mám jen dvě možnosti.
Odejít teď a zachránit se.
Nebo zůstat a doufat, že nás zachrání láska.
Volím druhou možnost.