The Twentieth Anniversary Edition*WINNER OF THE WILLIAM HILL SPORTS BOOK OF THE YEAR*Fever Pitch is Nick Hornby's million-copy-selling, award-winnning football classic'A spanking 7-0 away win of a football book. . . inventive, honest, funny, heroic, charming' IndependentFor many people watching football is mere entertainment, to some it's more like a ritual; but to others, its highs and lows provide a narrative to life itself. But, for Nick Hornby, his devotion to the game has provided one of few constants in a life where the meaningful things - like growing up, leaving home and forming relationships, both parental and romantic - have rarely been as simple or as uncomplicated as his love for Arsenal.'Hornby has put his finger on truths that have been unspoken for generations' Irish TimesBrimming with wit and honesty, Fever Pitch, catches perfectly what it really means to be a football fan - and in doing so, what it means to be a man. It sits side by side with the very finest football classics of the last twenty five years, from The Damned United by David Peace to A Life Too Short by Ronald Reng, but it is ultimately a book that defies categorization and can be enjoyed by all.'Funny, wise and true' Roddy Doyle
Sebastian St. James potřeboval srazit hřebínek, a tak jsem s ním vyběhla. Ale jemu se to líbilo. Než jsem se nadála, už jsem měla šaty vyhrnuté až ke krku. Evidentně se mnou chtěl taky zacvičit. Tahle akce tedy vůbec nedopadla podle mých představ. Oba jsme si odsouhlasili, že se rozejdeme jako dospělí. Pěkně bez závazků. Až na to, že jsem nemohla vystát, že tak snadno odešel. Takže jsem se se svým zklamáním poprala jako rozumná žena. Navštívila jsem jednu z jeho autogramiád a chrstla mu kávu do tváře. Pak jsem sebou praštila o zem, když jsem se snažila utéct jeho ochrance. Než jsem se nadála, vzpamatovávala jsem se v Sebastianově domě. Pak mi nabídl práci, a sice abych mu hlídala kočku a zůstala v jeho paláci. Přála bych si říct, že jsem ho poslala někam. Ale práci jsem potřebovala víc, než jsem si byla ochotná připustit. Takže teď bydlím s nechutně pohledným spolubydlícím, kterého bych chtěla uškrtit a zároveň si ho osedlat. Ale není se čeho bát. Nemá „čas na vztahy“. Kdepak. Jen trucuje, mračí se a poroučí mi. Ovšem to bych nebyla já, kdyby se všechno nezkomplikovalo. Jsem těhotná. Možná se zeptáte, kdo je otec? Trochu vám napovím. To dítě se nejspíš narodí s roztomilými růžky a vidlemi.