Bilančně průřezová básnická kniha Epika srdce Ludmily Kroužilové
má zvláštní poslání, byť její název poněkud klamavě naznačuje, že
půjde o verše výslovně výpravného, v současném básnictví
menšinového literárního druhu (verše autorčiny čtvrté vydané sbírky
však lyričnosti nikterak nepostrádají): Mohla by do čtenářského
povědomí navrátit básnířku, jež vlny české poezie počechrala ke
konci šedesátých let pozoruhodným, myšlenkově vyzrálým debutem
Žíznivý archanděl (1968), avšak několik let nato ji osud zavál do
Bulharska, a tím mladá autorka do jisté míry ztratila bezprostřední
kontakt se svým domácím publikem. Později ještě vydala sbírky Řeky
tekou dál (1998) a Sůl v ranách (2004). Že se sama cítí být
duchovně ukotvena ve dvou domovinách, čímž jsou její osobní
poetické reflexe specificky podvojné, dvouvrstevné, naznačila v
charakteristice své prostřední básnické knihy z roku 1998: "V mé
sbírce se nikde nemluví o Bulharsku, ale Bulharsko je v ní
přítomno. Viděli jste někdy, jak se vyšívají hedvábné košile?
Hedvábí je tak hladké, má tak homogenní strukturu, že se vyšívat
nedá. Proto, chceme-li s ním pracovat, na ně nejprve musíme
nastehovat kanavu - a na ni vyšíváme. Potom kanavu nit po niti
odstraníme - a máme vyšitou hedvábnou košili. Bulharsko je kanavou
mnoha mých veršů, a ty proto plným právem patří i jemu."
Doslovem Litanie, balady a chorály tepotů krve a duše (Několik slov
na okraj básnického návratu Ludmily Kroužilové) autorčinu právě
vydávanou čtvrtou sbírku doprovodil Marcel Černý.