Kniha Duše a sebevražda jungiánského psychoterapeuta Jamese Hillmana je brilantní studií o vzájemné provázanosti života a smrti. Přináší nové, neobyčejně podnětné pohledy nejen na problém smrti i sebevraždy, ale i na základní metodologické problémy moderní psychoterapie, a to ve vyhraněné konfrontaci medicínského a ryze analytického přístupu k tomuto fenoménu. Autor se nejprve zamýšlí nad základním myšlenkovým modelem, jímž se při zkoumání sebevraždy řídí sociologie, právo, teologie a medicína, a vymezuje specifické stanovisko analýzy. Přesvědčivě ukazuje, jak nesmírně důležité je psychické prožívání smrti v životě každého člověka, zejména z hlediska jeho schopnosti sebeproměny: čím intenzivnější je tento zážitek, tím hlubší je proměna osobnosti. V tomto smyslu je sklon k sebevraždě výrazem naléhavé potřeby sebeproměny.
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.