Divocí příbuzní - Co nám zvířecí námluvy a páření zvířat prozrazují o lidských vztazích

Někdo má hadí jazyk, prasečí očička, sloní paměť, jiný smrdí jako tchoř, krade jako straka, je pilný jako včela a hladový jako vlk. A co ten chlápek, který venčí svého miláčka? Není stejně kosmatý, s váčky pod očima, zarputilý až vzteklý jako jeho pes? A tamhleta panička přede a lísá se jako její angorská kočka. Od nepaměti přirovnávají lidé své bližní k zástupcům zvířecí říše. Vždyť jsou to naši divocí příbuzní, ať chceme, nebo ne. Máme s nimi společného víc než jen vlastnosti viditelné na první pohled. Jennifer Verdolinová zkoumá milostný život zvířat. Připadá vám to divné? Sáhněte si do svědomí a odpovězte na otázku, čím se celý život zabýváte vy? Hledáním toho ideálního partnera, pokusy a omyly, soužitím, které vám leze na nervy jako červ a hlodá a hlodá jako křeček, dokud se nevrhnete jinam a dál a nezkusíte žít zase s někým jiným? Snažíte se najít toho, kdo vám bude vonět, s kým povedete báječný a vzrušující milostný život, s kým zplodíte děti a ruku v ruce zestárnete? Nebo někoho, kdo přijde jako na zavolanou, když vaše biologické hodiny bijí na poplach, a předá vám jen tak bez závazků svůj kvalitní genetický materiál? Tak to jste na tom úplně stejně jako lvi, gorily, motýli a včely, mušky octomilky, kudlanky nábožné, kachny nebo želvy. Jediný způsob jak nevyhynout, je sex. To vědí zvířata i lidé. Existují nepřehlédnutelné podobnosti mezi tím, co se děje u zvířat, a tím, co se odehrává mezi lidmi. S biologickým dědictvím nic nenaděláte. Vezměte na vědomí fakt, že v každém z nás dřímá instinkt! Uleví se vám a mnohému se od svých divokých bratrů naučíte. Zapomeňte na psychologii a vsaďte na biologii. Chcete-li se dozvědět, proč si stále vybíráte ty nevhodné partnery, přečtěte si Divoké příbuzné a pamatujte si: v každém z nás je kus zvířete!