Dívka v modrých šatech v podvečerním světle

„Myslela na Itziga Goldmanna, který pravděpodobně předával klíče svého obchodu pověřenci říšské komory. Myslela na slib, který mu dala, a na Julia, kterého za pár dní znovu uvidí, pokud vše půjde dobře. Tak to by bylo, pomyslela si Senta. Sbohem, ty nablýskaný, smradlavý, všechny požírající Berlíne. V tvém břiše mi bylo dobře, ale teď mě vyplivni. Nech mě jít. Zúčtovali jsem spolu."V Berlíně to žije, ale teprve sedmadvacetiletá Hana má pocit, že sama ještě žít nezačala. Její babička Evelína se naopak v téměř sto letech nemůže dočkat konce.Všechno změní až dopis z Izraele, v němž je Evelína označena jako dědička ztracené umělecké sbírky. Jak to, že Hana neměla o svých židovských předcích ani ponětí? A proč Evelína tak vytrvale odmítá mluvit o minulosti a své matce?Stopa obrazů vede až do dvacátých let minulého století, k svéhlavé dívce jménem Senta…