Píše se rok 1739. Elize Lucasové je pouhých šestnáct, když ji
otec pověří správou tří rodinných plantáží v Jižní Karolíně,
zámořské kolonii britského krále Jiřího II. Poté odpluje bojovat za
slávu Koruny a jeho opuštěná choť si nepřeje nic jiného než vrátit
se do Anglie. Přičinlivá dcera se sice hospodaření ujme nehledě na
překážky, jenže osud podle všeho kráčí matčinu přání vstříc. Eliza
záhy čelí hrozbě, že Lucasovi přijdou o všechno, avšak odmítne se
vzdát.
Sotva se dívka dozví, kolik Francouzi platí za indigové barvivo,
nabude přesvědčení, že právě jeho produkce je klíčem k záchraně.
Okolí ale jejímu snu nevěří, v pěstování původně západoafrické
rostliny se žádný běloch nevyzná a vzpurná otrokyně se s ní o taje
výroby úchvatně modré barvy odmítá podělit. Hrdinka zjišťuje, že
jejími spojenci v bitvě o čas jsou jen starý zahradník ze
sousedství, šťastně ženatý právník z města a černošský mladík, s
nímž Eliza uzavře neslýchanou dohodu. On ji naučí indigo
zpracovávat a ona jeho druhy - navzdory dobovým zákonům - naučí
číst.
Natasha Boydová oživila skutečný příběh dámy, která nemálo přispěla
k emancipaci budoucích Spojených států. Na základě archivních
materiálů i osobní korespondence román osvětluje jak poměry
panující na tehdejším Jihu, vyznačující se bezprávím vůči ženám i
otrokům, tak Elizin vnitřní život. Život provázený podlými
intrikami, mužskou nadřazeností, zakázaným vztahem - a především
ohromnou odvahou.
DVACKADOBRA
Byl nádherný, starší a tajemný.
Věděla jsem, že máme problém, hned jak se naše oči setkaly.
Seznámili jsme se v kavárně můj první den v práci.
Usmál se, já uvnitř roztála... pak ochutnal moji kávu a vyhodil
ji.
Znovu, další den a další.
Tu kávu fakt nesnášel, a přesto se vracel.
Znala jsem jeho hru.
Říkal, že káva ode mě je smrt v hrnku.
Já jemu zas, že je dar ženám od Boha.
A nelhala jsem.
Pak jsme na sebe narazili mimo kavárnu – a tehdy to začalo být
zajímavé.
Už to nebyl uhlazený gentleman s dokonalými způsoby.
Pan Garcia ukázal svou temnější stránku, jeho touhy byly dravé a
nezkrotné.
Zažehl ve mně oheň.
Nemohli jsme si pomoct a bezhlavě se do sebe zamilovali.
Bylo to opojné.
Ale jeho démoni jsou temní, stejně jako ti moji.
Nevím, jestli to zvládneme, a vím, že mám jen dvě možnosti.
Odejít teď a zachránit se.
Nebo zůstat a doufat, že nás zachrání láska.
Volím druhou možnost.