Publikace Divadlo actor-specific: Downův syndrom jako divadelní stylizace odkazuje svým názvem na jeden z možných způsobů práce s herci s Downovým syndromem: Downův syndrom nevnímá jako handicap, ale jako divadelní potenciál, z něhož je třeba vycházet, jako by to byla daná divadelní stylizace. Termín actor-specific je pak obdobou termínu site-specific: zatímco divadelní projekty site-specific se inspirují výjimečným, specifickým prostorem, divadlo „actor-specific“ se inspiruje výjimečným, specifickým hercem. Publikace je rozdělena do dvou celků. První část je teoretická: Jsou v ní představena divadla tohoto typu v ČR i v zahraničí včetně jejich základních ideových východisek. Reflektuje vztah společnosti k lidem s postižením, a to zejména z pohledu divadla – klade si tedy otázku: Jak ovlivňuje smýšlení společnosti divadelní zprávu divadla actor-specific? Druhá část se zabývá samotným výzkumem, jenž byl realizován formou artistic research v letech 2015–2019: na příkladu čtyř inscenací Divadla Aldente, u nichž je autorka současně režisérkou a tvůrcem scénáře, a na základě dvou výzkumných pobytů v zahraničních divadlech odkrývá potenciál tohoto typu divadla, nachází vhodné divadelní prostředky a vysvětluje vznik výsledné divadelní zprávy. Publikace není určena pouze úzké skupině lidí s podobnou profilací. Náhled do (divadelního) myšlení herců s Downovým syndromem je totiž pro každého inspirací a možností vidět svůj vlastní (nejen divadelní) svět z úplně jiného úhlu.
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.