Richard Brautigan, americký spisovatel označovaný jako poslední
a nejliterárnější z beatniků, je českým čtenářům dobře znám. Již v
roce 1986 Olga Špilarová přeložila jeho knížku V melounovém cukru,
která se stala v tehdejším Československu kultovní.
Brilantní próza Detektivem v Babylónu byla poprvé vydána v roce
1977 s podtitulem Román soukromého očka roku 1942. Už obálka
prvního vydání napovídá, že se nebude jednat o klasický detektivní
příběh, ale o vyprávění, které si tento žánr bere jako odrazový
můstek k vytvoření absurdního příběhu, v němž se vedle nespočtu
humorných situací obnažuje lidská existence. Ne nadarmo byla novela
nazvána metafyzickou detektivkou. Hlavní postava C. Card je
vystaven neutěšené životní situaci (nuzné podmínky, dluhy, hlad) a
zároveň prožívá blaženost vyvolávanou sněním. Kdykoli je schopen
"přepnout" a ocitnout se ve starověkém Babylónu, kde je vždy
úspěšný a vždy po boku krásné přítelkyně Nana-dirat. Ovšem popis
dění jednoho odpoledne a večera, ve kterém C. Card po velmi dlouhé
době plní zakázku, se může jevit přinejmenším stejně absurdním jako
svět snění. Vykreslení všech postav i situací je nesmírně trefné a
vtipné.
Krisjen žije v bohaté čtvrti, ale rozvod rodičů a péče o mladší sourozence ji momentálně tak vyčerpávají, že se raději chodí odreagovat na nebezpečnou druhou stranu městečka. Tam bydlí bratři Jaegerovi. Nejstarší Macon, bývalý mariňák, který se snad nikdy neusmívá. Army, singl táta s nejkrásnějšíma zelenýma očima na světě. Iron, fajn kluk s prudkou povahou, která ho brzy dostane do vězení. Dallas, sobec, který umí jen brát, a co zbyde, jednoduše odhodí. A Trace, s nímž se Krisjen tak trochu zaplete. Jenže když ji jedné noci v potemnělém domě někdo vezme do náruče, něco jí říká, že to není Trace.