Richard Brautigan, americký spisovatel označovaný jako poslední
a nejliterárnější z beatniků, je českým čtenářům dobře znám. Již v
roce 1986 Olga Špilarová přeložila jeho knížku V melounovém cukru,
která se stala v tehdejším Československu kultovní.
Brilantní próza Detektivem v Babylónu byla poprvé vydána v roce
1977 s podtitulem Román soukromého očka roku 1942. Už obálka
prvního vydání napovídá, že se nebude jednat o klasický detektivní
příběh, ale o vyprávění, které si tento žánr bere jako odrazový
můstek k vytvoření absurdního příběhu, v němž se vedle nespočtu
humorných situací obnažuje lidská existence. Ne nadarmo byla novela
nazvána metafyzickou detektivkou. Hlavní postava C. Card je
vystaven neutěšené životní situaci (nuzné podmínky, dluhy, hlad) a
zároveň prožívá blaženost vyvolávanou sněním. Kdykoli je schopen
"přepnout" a ocitnout se ve starověkém Babylónu, kde je vždy
úspěšný a vždy po boku krásné přítelkyně Nana-dirat. Ovšem popis
dění jednoho odpoledne a večera, ve kterém C. Card po velmi dlouhé
době plní zakázku, se může jevit přinejmenším stejně absurdním jako
svět snění. Vykreslení všech postav i situací je nesmírně trefné a
vtipné.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.