První dopis se objevil téhož dne, kdy se konal pohřeb mého
manžela. Zpáteční adresa mi prozradila, že byl odeslán z
Washingtonské státní věznice, a obsahoval jednu jedinou větu:
Budu čekat celou věčnost, když budu muset.
Pod ní byl podepsaný nějaký Dante. Muž, kterého jsem neznala. Z
pouhé zvědavosti jsem odepsala a zeptala se ho, na co přesně čeká.
Jeho odpověď?
Na tebe.
Domnívala jsem se, že ten záhadný cizinec píše nesprávné ženě, a už
jsem mu neodpověděla. Jenže on se ozval znovu a trval na svém. Měla
jsem za to, že jsme se nikdy nesetkali, ale on mi tvrdil, že se
mýlím.
A tak jsme si psali dál a posílali si dopisy, které se stávaly čím
dál důvěrnějšími. A taky záhadnějšími.
Můj život se mezitím hroutil a hrál si se mnou jako s hadrovou
panenkou. A jako by to nestačilo, obsah Danteho dopisů byl čím dál
podivnější.
Bůh ví, že už jsem nevěděla, kudy kam, když jsem se odhodlala k
tomu zoufalému činu. Než jsem pochopila, jaké události jsem tím
uvedla do pohybu, už bylo pozdě.
Dante stál na mém prahu.
A nic nebylo jako dřív.
Když je vKonstantinopoli obviněn zvraždy a odsouzen k smrti Petr zMichalovic, vracející se zpouti do Jeruzaléma, zasáhne vlivný řád johanitů. Pomocí úplatků dosáhne toho, že císař Michael dovolí, aby zločin přešetřil zástupce českého krále. Sohledem na složitou politickou situaci si totiž nemůže dovolit pohněvat ještě Přemysla. A tak se do Byzance vydává české poselstvo, vněmž samozřejmě nechybí ani Oldřich zChlumu. Císař mu udělí pravomoci vyšetřovat, jenže ve světě postaveném na intrikách a zradě, musí královský prokurátor neustále balancovat na hraně života a smrti…