Autentická, dokumentárně vzpomínková a zároveň provokativní kniha jednoho ze zakladatelů dadaistického hnutí Raoula Hausmanna s názvem Courrier Dada vyšla francouzsky poprvé roku 1958. Přináší očité svědectví o zrodu a podobách jedné z klíčových epoch ve vývoji moderního umění: "Nejdůležitějším postřehem - protože dada bylo víc než dada - je, že na počátku byly rozmanité, vzájemně provázané podněty a společenská i umělecká kritika a revolta. Tyto nepostihnutelné vlivy zůstaly pro většinu z nás skryty a vyjevují se zřetelněji až nyní; v tom se dada podobá jiným aktivitám. Ve své době ale bylo vše dada a dada bylo vším. Měšťáci ho považovali za tlachání nebo podivný žert, brzy ale zjistili, že se mýlí. Povedlo se nám zaplnit noviny falešnými zprávami o dada a jeho zločinech. Čím skutečně dada bylo, se dozvíte v této knize."
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…