Čtvrtek odpoledne. Půl páté

Tragická smrt dvanáctileté Karen je ústředním motivem spojujícím osudy zdánlivě spolu nesouvisejících lidí z malého vlámského městečka. Nešťastné úmrtí napomáhá odhalit skrytá tajemství, která s sebou každý z nich nich nosí a o nichž z různých důvodů nechce – nebo nemůže hovořit. Jejich nevyhnutelné rozkrytí překvapivě zasahuje osudy ostatních. Brilantně vyprávěný příběh doplňují arabské pohádky a vyprávěnky Maročana Hassana, které Karen tak ráda poslouchávala… Skládanka překvapivě se prolínajících osudů je – slovy autorky „– knihou o dětech. O lidech, kteří by děti chtěli, ale nemohou je mít, nebo je mohou mít, ale nechtějí je, nebo je mají, aniž by je chtěli, nebo je chtějí a také je mají. A protože je to kniha o dětech chtěných i nechtěných, narozených i nenarozených, je to zároveň i kniha o lásce a dělání dětí, které se někdy děje z lásky a někdy ne.“