Co se tenkrát nemohlo napsat

Jiří Haleš (*1936) Chemik celoživotně se angažující vochraně přírody, herpetolog abrilantní komentátor vlastní inaší společné minulosti. Poabsolvování opakovaně reformovaného základního školství vystudoval VŠCHT. Absolvoval zkrácenou vojenskou službu, byl na chvíli dělníkem vChemických závodech Sokolov ao něco déle analytikem vGeologickém průzkumu. Dále pracoval ve Výzkumném ústavu silnoproudé elektrotechniky Běchovice (zde si připsal dvanevýnosné patenty pro vytváření ultravakua) akolem roku 1968 ve výzkumu světelných zdrojů Tesly Holešovice. Před hrozbou politických prověrek unikl až do Projektového ústavu dopravních ainženýrských staveb. Zde jako analytik škodlivin životního prostředí aaplikátor bioindikačního monitoringu působil až do důchodu (1996). Je autorem několika knih („Moji přátelé hadi“, „Stopy vpísku / Traces sur le sable“ aj.) ařady článků aodborných studií. Tato kniha je okénkem do života autora, který s humorným nadhledem líčí své zkušenosti – avzpomene při tom mimoděk řadu mezníků aosobností dějin druhé poloviny 20.století. Jiří Haleš utrácel peníze vydělané vzaměstnání za své zájmové činnosti – teraristiku, ochranu přírody (zejména herpetofauny), astronomii, speleologii, vulkanologii, přírodní fotodokumentaci avideotvorbu, za zřízení Ekocentra sbiostanicí, projekty chráněných území atd. Vdobě, kdy to před rokem 1989 prakticky nebylo možné, uskutečnil soukromé iskupinové expediční akce mimo sovětský blok. Působil vbývalé Jugoslávii, valžírské Sahaře, ve Střední Americe ina souostroví Galapágy. Byl to leckdy malý zázrak vzhledem ktomu, že nebyl nikdy členem KSČ apo roce 1968 mu reálně hrozil postih. Některé popisy událostí avýsledky své činnosti, které tenkrát nebylo možno publikovat, předkládá nyní vtomto sebraném spise – ato způsobem „jak to bylo doopravdy“. Zvídavý čtenář bude překvapen…