Jazyk jako náhradní díl, jako svorník vnějšku a vnitřku i mimetizující meziprostor. Jazyk jako soubor struktur, pravidelnosti a výjimek. Jazyk jako prostředek komunikace. Olga Słowik neúnavně ohledává jazykovou mentalitu univerzálního češství, cizinectví a osvojenectví i útěchu, které lze hledat v jazykových strukturách a pravidelnostech, ve spiklenectví s funkcí pojmenovací nebo v deklinačním násilí. Báseň lze složit z ústřižků hotového jazykového světa: nové celky spolutvořit nebo přetvářet - podobně jako vztahy, jako lásku, jako porozumění, štěstí i zdraví. Přitom všem se nepodstatná jména ohýbají až k zemi.
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…