Román Cesta ven (1928), do jisté míry autobiografický a klíčový, nás očima hlavního hrdiny, mladého, přemýšlivého, múzického, svůdného flanéra, barona Georga von Wergenthin provází po Vídni počátku 20. století, jež byla tehdy mondénním pupkem kulturního a uměleckého světa, ale také semeništěm agresivního antisemitismu. Soukromý příběh hlavního hrdiny, jenž svede dívku ze slušné rodiny a - těhotnou - ji pak ukrývá před zraky lidí nejprve na cestě po kouzelné Itálii a pak v předměstském domku s modrým hliněným andělem, se proplétá s příběhem společnosti, jež se ve valčíkovém rytmu řítí ke katastrofám 20. století.
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…