Józef Maria Bocheński byl významný badatel v logice, ale také
učitel filozofie, proslulý srozumitelným podáním filozofického
myšlení. V této knížce podává nepřipravenému zájemci, tedy běžnému
smrtelníkovi - začátečníkovi bez předchozí průpravy, metodu k
uchopení základních filozofických problémů, o nichž lidstvo
diskutuje od počátku antického myšlení. Teprve tam, kde
empiricko-reduktivní věda končí, neboť přijala své předpoklady, tam
začíná filozofie. Vědy poznávají, myslitel se však ptá, co to vůbec
je poznání, co to jsou zákon, pravda, hodnota, člověk a
společnost.
Podle Bocheńského je filozofie je radikální vědou, jde hlouběji, ke
kořenům, je univerzální, neuzavírá se před žádnou oblastí, zabývá
se obecnými vlastnostmi všech jevů i samotného bytí. "Kdo jednou
poznal učení velkého filozofa”, říká Bocheński, "bude považovat
filozofování za krásnou a ušlechtilou činnost.”
Deset brilantních přednášek velkého pedagoga, jež jsou obsaženy v
této knížce, už rozsvítilo v hlavách milionům lidí po celém
světě.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.