Černobílé naděje

Deset "obrazů ze života" malířky Daniely tvoří příběh jednoho roku ženské osamělosti po manželově smrti. Deset "obrazů ze života" malířky Daniely tvoří příběh jednoho roku ženské osamělosti po manželově smrti. Na záložku svých Černobílých nadějí Ludmila Romportlová napsala: "Zemřel Marek a sklíčené Daniele pukl vesmír. S pomocí přátel se pokouší zacelit trhliny v duši a rozlomit ženskou samotu. Prochází osudovými křižovatkami. Vždy se znovu vynoří naděje na naplnění vysněného vztahu. Radost z něho ji několikrát mine. Stále však věří v přátelství ‚bez klamu v zápětí'. Proto se vrací k zasuté vzpomínce ze studentského mládí a usiluje o její zpřítomnění. Na cestách hledání jsme často šly — malířka Daniela a já — bok po boku. Do několika příběhů jsem ji však vyslala samotnou, jen s troškou troufalé autorské pomoci." Ludmila Romportlová (nar. 1924) publikovala v 60. letech kratší prózy v periodikách Plamen, Host do domu, Literární noviny apod. Je autorkou povídkového souboru Papoušek zmizel (1962), próz Radši na lvy (1964), Zapomenutá chuť čokolády (1971), Křeslo v zeleném (1976), Jeden večer denně (1978), Padesátý třetí týden (1980), Devatery hory, sedmery řeky (1983); podle ústřední povídky ze sbírky Zrcadlo pro Kristýnu (1969) byl natočen stejnojmenný film.