Cejch je nedatovaným deníkovým záznamem dívky Dagny, která se po
rozpuštění divadelní skupiny neklidně potuluje německými městy a
obstarává si živobytí všemožnými způsoby: jako občasná prostitutka,
podomní obchodnice s ozónovými tabletami, animírka v nočním lokále,
kabaretiérka či šantánová tanečnice. Její radikální a
sebedestruktivní upřímnost ve snaze uchovat si vnitřní čistotu se
snoubí s místy až dětskou naivitou a bezbřehou dobrotou, s níž se
hrdinka vztahuje k nevybíravým nárokům okolního světa. Explicitně
či jen v náznacích tu jsou zobrazena veškerá dramata ženy jako
objektu cizí volby.
Ve své době byla kniha přirovnávána k Hamsunovým a Dostojevského
románům, z jiné perspektivy pak k Augustinovým a Rousseauovým
Vyznáním. Z dnešního pohledu může být zdánlivě pasivní promluva
vypravěčky rovněž vnímána jako anticipace écriture féminine, čímž
předjímá pokusy o dekonstrukci objektivizující řeči o ženě,
rozvíjenou teoretičkami jako Luce Irigaray a Hélene Cixous. Také v
tomto ohledu se román čte jako strhující svědectví o strastiplném
životě, které neztratilo nic ze své aktuálnosti.
Emmy Hennings (1885-1948) je známa především jako básnířka, herečka
a dadaistická performerka curyšského Cabaretu Voltaire, který spolu
se svým mužem Hugem Ballem v roce 1916 založila. Méně známé
donedávna byly její autobiograficky laděné romány Vězení
(Gefängnis, 1919) a Cejch (Das Brandmal, 1920), v nichž zpracovává
své bezprostřední zkušenosti se životem na okraji společnosti.
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.