Bleší trh

Nemíním psát memoáry, ač už jsem vtom věku. Je mi to vzdálené, ba protivné, stejně jako psaní poezie, příliš osobní a příliš důvěrné. Dokážu jen parodie básní, a dokázal bych snad i parodii na své memoáry, ale ta je koneckonců rozptýlena vmých románech a povídkách. Kdysi jsem napsal zde přítomný dopis Ludvíku Vaculíkovi a vněm je jakýs digest mého životního příběhu, a dál jít nemíním. Ale vlastně všechny texty Blešího trhu, eseje, fejetony, recenze, sloupky i neidentifikovatelné útvary, jsou mým literárním anebo životním vyznáním. Portréty spisovatelů anebo recenze jejich knih mi totiž odedávna slouží jen jako záminka kautorským konfesím a stejně tak je to třeba i sbrněnskou architekturou, která tu vmém podání umožní nahlédnout hluboko, přehluboko do mé duše. A vtomto smyslu je Bleší trh má knížka nejosobnější. Jiří Kratochvil