Beletrie 1

Pořadovým číslem první svazek Spisů Josefa Čapka soustřeďuje vúplnosti jeho samostatnou prozaickou adramatickou tvorbu doroku 1930: povídkové knihy Lelio aPro delfína, časopisecky publikované práce Živý plamen, Tři prózy, Podzim 1914 aChlapec, divadelní hru Země mnoha jmen atorzo dramatu Gassirova loutna, filmová libreta Lakomec aMoc pověry akonečně ibaladickou prózu Stín kapradiny. Vchronologickém uspořádání představuje Čapkovu svébytnou cestu napříč moderními vyprávěcími postupy kvlastnímu epickému výrazu prostoupenému reflexí metafyzických témat, jejich tíhy analéhavosti, ináznakovou přítomností autorova „druhého“ literárního domova, tj.čin­nosti kriticko-ese­jistické, tříbící Čapkův rozvažující styl asmysl pro lapidární postižení nadčasového prvku aktuálního (uměleckého) dění. Poprvé je tu tedy příležitost ukázat celek Čapkovy „volné“ literární tvorby, počínaje emancipací odprací psaných společně sbratrem Karlem. Prózy vznikající před první světovou válkou avjejím průběhu tematizují konfrontaci nezajištěné, troskotající existence sproměnlivou povahou moderního časoprostoru. Střetnutí savantgardní estetikou soudobých uměleckých proudů (kubismus, expresionismus, futurismus) rozevřelo vČapkových raných prózách vějíř „figurativních“ možností: zachycují mnohotematičnost nové skutečnosti ajejí otevřenou, ubíhající perspektivu vneustálém poukazu kvšudypřítomné motivické řadě značící sebereflexi Čapkova tvůrčího úsilí. Jeho ústřední snahou bylo dospět prostřednictvím tvarových proměn knázoru nové zkušenosti, kezkušenosti nového výrazu, kzážitku narativního apopisného slova-obrazu zachycujícího událost imaginativního vidění isní spojenou tíživou myšlenku. Dramatické útvary z20. let zachycují Čapkovy pokusy oalegoricko-utopickou hru. Reagovaly – často iironickou perzifláží – narevoluční téma levých avantgard počátku 20. let, zpochybňovaly spásnost kolektivistického sociálního experimentu aapelovaly naindividuální odpovědnost. Svazek uzavírá próza Stín kapradiny (často označovaná zaliterární protějšek Čapkových obrazů snáměty „chlapů“), sjednocující mnohé zautorových dosavadních tematických okruhů atvárných postupů vmyticko-baladickém podání údělu člověka.