V jubilejním Roce české hudby si připomínáme výročí narození
hudebního skladatele Bedřicha Smetany (1824–1884). Už děti ve škole
se o něm učí, že položil základy české národní hudby, je to po
generace omílané klišé. Pavel Kosatík studiem pramenů došel k
závěru, že faktů o Smetanovi je k dispozici možná dost, ale že jsme
je, s ohledem na potřeby té naší doby, dostatečně nepromysleli.
Autor nesouhlasí už s tou hlavní, nejčastěji předkládanou tezí o
Smetanovi jako jen zakladateli české hudby. Vidí v něm
představitele hudby evropské. Myslí si, že světová hudba u nás
nezačala vznikat až s Antonínem Dvořákem, ale už s Bedřichem
Smetanou. „Jen“ se to za něho ještě neumělo do toho světa dostat, a
pak s tou teorií o jeho toliko české hudbě se na to možná dost
nemyslelo. Nikdy není pozdě věci začít napravovat a vhodná chvíle
pro to může být právě teď. Je škoda, pokud svět zná ze Smetany jen
Prodanou nevěstu, Vltavu a smyčcový kvartet Z mého života. Do světa
zrovna tak patří Dalibor, Hubička a Dvě vdovy, celá Má vlast,
cyklus „švédských“ symfonických básní a také množství brilantních
skladeb psaných pro klavír. Mějme Bedřicha Smetanu více rádi.
Pusťme si ho z povědomí do vědomí. A pak do světa.
Interpret: Jakub Hrůša
Režie: Jitka Škápíková
Hudba: variace skladeb Bedřicha Smetany v podání Ivo Kahánka
Délka nahrávky: 16 hod 09 min
2 MP3 CD