Básně - Básnické spisy

Vývojově ucelená afilozoficky sevřená poezie Otokara Březiny, básníka duše, světel atónů, tajemství, extáze izklamání, představuje vrchol metafyzického symbolismu včeské literatuře, kdy umění vjeho univerzálnosti, syntetismu aabsolutizaci bylo vnímáno jako nejvyšší forma duchovní činnosti. Způsob, jakým se Březina zmocnil slov, aby prostřednictvím jejich obraznosti, hudebnosti, mnohoznačnosti idosud netušených asociací vyjádřil své vize, dojmy acity, vzbuzuje úžas idnes. Jeho básnickou cestu od mytologizace bolesti ke stupňované abstraktnosti, od individuální melancholie knadosobní harmonii vytyčilo pět, vrozmezí let 1895–1901 vydaných básnických knih (Tajemné dálky, Svítání na západě, Větry od pólů, Stavitelé chrámu, Ruce), které istorzem šesté, nedokončené sbírky obsahuje přítomný svazek. Jejich analýzu spolu sodpovědí na otázku, včem spočívá význam Březinova díla pro dnešek, předkládá současnému čtenáři ve své doprovodné studii Josef Vojvodík.