AMEN. Anuša, Marina, Eva a Nataša, z jejichž iniciál se skládá romské slovo AMEN - MY, jsou kamarádky na život a na smrt. Až na nejmladší Natašu končí základní školu a rozhodují se, co dál.Ještě se denně scházejí na rokycanské Bílé haldě, kde sní třeba o kariéře zpěvačky nebo projížďce ve sporťáku, ale za rohem už na ně kyne dospělost. Prožívají první lásky a jejich kamarádství je nejednou podrobeno zkoušce. Perou se s realitou, ať už je jí fabrika, učňák, východní Německo nebo slovenská osada. Nikdy ale neztrácejí smysl pro humor a víru jedna v druhou. Proletářský dívčí román Ilony Ferkové, určený starší mládeži, je výjimečný prostředím romské dělnické třídy i zasazením do období roztančených šedesátek v socialistickém Československu. Odehrává se mezi mladými lidmi, kteří hned po základce museli nastoupit do práce a vedle jadrného jazyka ulice přirozeně ovládají i romantickou řeč lásky. Především je to ale příběh velkého holčičího přátelství.
DVACKADOBRA
Byl nádherný, starší a tajemný.
Věděla jsem, že máme problém, hned jak se naše oči setkaly.
Seznámili jsme se v kavárně můj první den v práci.
Usmál se, já uvnitř roztála... pak ochutnal moji kávu a vyhodil
ji.
Znovu, další den a další.
Tu kávu fakt nesnášel, a přesto se vracel.
Znala jsem jeho hru.
Říkal, že káva ode mě je smrt v hrnku.
Já jemu zas, že je dar ženám od Boha.
A nelhala jsem.
Pak jsme na sebe narazili mimo kavárnu – a tehdy to začalo být
zajímavé.
Už to nebyl uhlazený gentleman s dokonalými způsoby.
Pan Garcia ukázal svou temnější stránku, jeho touhy byly dravé a
nezkrotné.
Zažehl ve mně oheň.
Nemohli jsme si pomoct a bezhlavě se do sebe zamilovali.
Bylo to opojné.
Ale jeho démoni jsou temní, stejně jako ti moji.
Nevím, jestli to zvládneme, a vím, že mám jen dvě možnosti.
Odejít teď a zachránit se.
Nebo zůstat a doufat, že nás zachrání láska.
Volím druhou možnost.