Dva příběhy z akademického světa. Ne všude a na všech fakultách
se můžete setkat s podobnými příběhy, možná, že naše příběhy jsou
spíše výjimečné, a že jen v oblasti společenských věd se můžete
setkat s takovými jevy či charaktery jednotlivých osob.
Exaktní vědy v podstatě vylučují různé názory, matematika, fyzika,
chemie, strojírenství, stavařina - to vše vyžaduje znalosti vzorců,
s nimiž nelze polemizovat, platí třeba již několik staletí či
dokonce tisíciletí.
Ale v oblasti společenských věd jde často o souboj názorů. Jak se
říká, když se potkají dva právníci, vzniknou tři různé právní
názory. Je proto mnohem snadnější uplatnit právo silnějšího,
zvláště, pokud je ještě podloženo pozicí, funkcí nebo pravomocí. V
polemice se pak může často stát, že odlišný názor se může stát
důvodem osobní averze, nebo naopak poslušnosti vůči
nadřízenému.
Začtěme se do těchto dvou reálných příběhů, které se staly na jedné
univerzitě, podívejme se, jak to někdy chodí v akademickém světě,
jak je někdy složité, anebo naopak velmi jednoduché získat
akademický titul, máte-li v těchto kruzích výše postaveného
tatíka…
DVACKADOBRA
Byl nádherný, starší a tajemný.
Věděla jsem, že máme problém, hned jak se naše oči setkaly.
Seznámili jsme se v kavárně můj první den v práci.
Usmál se, já uvnitř roztála... pak ochutnal moji kávu a vyhodil
ji.
Znovu, další den a další.
Tu kávu fakt nesnášel, a přesto se vracel.
Znala jsem jeho hru.
Říkal, že káva ode mě je smrt v hrnku.
Já jemu zas, že je dar ženám od Boha.
A nelhala jsem.
Pak jsme na sebe narazili mimo kavárnu – a tehdy to začalo být
zajímavé.
Už to nebyl uhlazený gentleman s dokonalými způsoby.
Pan Garcia ukázal svou temnější stránku, jeho touhy byly dravé a
nezkrotné.
Zažehl ve mně oheň.
Nemohli jsme si pomoct a bezhlavě se do sebe zamilovali.
Bylo to opojné.
Ale jeho démoni jsou temní, stejně jako ti moji.
Nevím, jestli to zvládneme, a vím, že mám jen dvě možnosti.
Odejít teď a zachránit se.
Nebo zůstat a doufat, že nás zachrání láska.
Volím druhou možnost.