Kniha volně navazuje na dnes již legendární vydání ABECEDY od
Vítězslava Nezvala a kol. z roku 1926 u Ottova Nakladatelství.
Namísto básníka, typografa, tanečnice a fotografa se tématu nově
ujala sochařka, malířka a básnířka v jedné osobě - ELLEN
JILEMNICKÁ.
Abeceda Ellen Jilemnické je pozoruhodným počinem umělkyně, v jejíž
osobnosti se snoubí několik talentů: výsostná schopnost nakládat s
tvarem, hmotou, obrazem, ale také se slovem. V knize najdeme
jednatřicet písmen doprovázených autorskými kresbami a texty básní
složených ze slov uvozených daným písmenem. Třicátá druhá báseň,
úvodní, sehrává roli vstupní poetické brány: navozuje atmosféru a
ladí naše vnímání. Texty doprovázející litery abecedy jsou psány
asociativně, tak jak měli v oblibě dadaisté a surrealisté. Z
rukopisu zároveň tušíme spontánnost a jistotu, vtip, grotesknost i
ironickou nadsázku.
Ilustrace a rukou psané texty básní jsou navzájem propojené.
Autorka kombinuje kresbu perem s akvarelovými barvami a používá
dobře uleželé, dávno již zažloutlé kladívkové čtvrtky, jejichž
archivní odstín dodává kresbám na autentičnosti a zároveň působí
nadčasově.
"Nemusela jsem ani přemýšlet, slova ke mně přicházela sama, stejné
to bylo s kresbami. Měla jsem na Abecedu rok, zvládla jsem ji za
měsíc. Kdybych to neudělala hned, tak energie vyprchá. Mám to tak
se vším, do čeho se pustím, když sochařím, kreslím nebo píšu. Musím
vnímat jakýsi tah, napojit se na téma, ponořit se do něj a plně se
mu oddat."”
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.