55 minut mezi životem a smrtí (Defekt)

Emigrovat z Československé socialistické republiky na Západ bylo snem snad každého normálního člověka v nenormálním systému, který komunistická strana udržovala v zemi od "vítězného února" roku 1948 až do listopadové revoluce v roce 1989. Z železné klece se dalo uniknout několika způsoby, ale ani jeden nebyl bez rizika. Získat cestovní doložku od policie nebylo snadné, a pokud se o ni ucházela celá rodina, většinou neuspěla. Kdo chtěl odejít stůj co stůj, musel hranice překročit ilegálně. Tito odvážní cestovatelé se nejčastěji uchylovali do útrob osobních i nákladních aut, různých plavidel nebo vlaků. Někteří se snažili přeplavat řeky Dunaj, Moravu nebo Dyji, jiní přestřihli ostnatý drát nebo podkopali zeď. Byli i tací, kteří k proražení hraničních závor použili autobus, tatrovku nebo autojeřáb. Bohužel mnoho pokusů skončilo tragicky. Zvláštní skupinu uprchlíků tvořili technicky mimořádně zdatní jedinci. K těmto dobyvatelům železné opony patří slavný cyklistický závodník Robert Hutyra s horkovzdušným balonem, Vladimír Beneš s vlastnoručně vyrobeným tankem, Ivo Žďárský s motorovým rogalem, konstruktér vrtulníků František Lacnak anebo vynálezce akvaskútru Němec Bert Boettgner. Všechny tyto muže a mnoho dalších spojovala kromě zručnosti a touhy po svobodě také víra, že na Západě uplatní své nevšední schopnosti způsobem, jakým doma nemohli.