O třetí říši byla již napsána celá řada knih. Málokterá se však zabývala vztahem nacistů ke zvířatům. Přitom tento vztah byl pro samotnou nacistickou ideologii jedním z ústředních témat, které pak dalekosáhle ovlivňovalo smýšlení i chování říšských Němců - od postoje k domácím mazlíčkům přes ochranu krajiny až po "očistu" árijské rasy od Židů. Hmyz byl například součástí přípravy na válku, chov psů sloužil jako vzor pro rasovou mánii a jelen měl podpořit mýtus "pradávného německého lesa". Jan Mohnhaupt s velkými sympatiemi ke zvířatům přibližuje speciální úlohu zvířat v nacionálním socialismu. Ve stylu historické reportáže se vydává po jejich stopách, od koní na východní frontě až po kočky v německých obývácích.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.