Zvířata jsou naši bratři

a najít nejvýhodnější cenu za celou objednávku
Knihu Zvířata jsou naši bratři aktuálně nelze zakoupit v žádném z porovnávaných e-shopů...

Krátký popis
Edgar Kupfer-Koberwitz se narodil 24. dubna 1906 do rodiny správce Koberwitzova statku poblíž Vratislavi v Polsku. Na začátku druhé světové války byl deportován do koncentračního tábora v Dachau u Mnichova. Přes hrozbu jisté smrti se mu zde podařilo něco velmi odvážného. Od listopadu 1942 pečlivě zaznamenával život v táboře do svého deníku, který nakonec obsáhl 1800 stran. Navzdory drsným podmínkám věznění zůstal oddaným vegetariánem. Dokonce i během těch nejhorších útrap byl vázán hlubokým soucitem a úctou ke všem živým bytostem. Kniha Zvířata jsou naši bratři byla napsána po válce jako vyjádření autorova postoje k mučení a zabíjení zvířat. Je psána formou dopisů, v nichž autor odpovídá imaginárnímu účastníkovi této diskuse. Jedna krátká věta v knize vysvětluje všechny důvody vegetariánství a fakt, že ji napsal člověk, který přežil koncentrační tábor v Dachau, jí ještě přidává na významu. Koberwitz píše: „Poslouchej. Nejím zvířata, protože se nechci živit utrpením a smrtí jiných tvorů, protože jsem sám trpěl tolik, že právě díky vlastnímu utrpení umím procítit i utrpení cizí“. V úvodu i závěru knížky je uvedena jedna pravda, které jsme naneštěstí každodenními svědky: „Dokud člověk zabíjí a trápí zvířata, bude zabíjet a trápit i lidi. Do té doby budou i války, neboť zabíjet se člověk musí učit a cvičit v malém.“ Autor této citlivé a provokativní knihy zemřel 7. července 1991 v osamění, neznámý a chudý v domově důchodců. Možná, že právě jeho tragický osud dává snaze o zachování jeho odkazu takovou důležitost. Vydání knihy Zvířata jsou naši bratři nejen uchovává a šíří Koberwitzův duchovní a morální odkaz, ale také zároveň vzdává úctu jeho duchovní velikosti, jíž se nedostalo uznání za jeho života.
Výběr knih vydavatele Čintámani

Zobrazit všechny knihy vydavatele Čintámani
Naše tipy


Šikmý kostel 3 - Románová kronika ztraceného města, léta 1945–1961
Jak dlouho trvá válka po tom, co skončí?Navždy, pokud jí člověk prošel. Ptejme se spíše, jak může zaplnit prázdnotu po zavražděných blízkých nebo po uneseném dítěti. Čím bude zahánět vzpomínky na děsivý teror Němců nebo nechtěnou tělesnou lásku Rusů. Někdo všechno zamkne na dno duše a ráno co ráno si namlouvá, že co bylo, bylo, teď je prostě třeba jít dál. Jiný se nechá zahltit žalem; další přetaví prožité v nenávist. A ještě jiný ve víru, že to bude právě on, kdo pomůže vytvořit nový, lepší svět. Jak dlouho trvá, než člověk přijde o iluze?Tím déle, oč horoucněji se k nim upínal. Možná začne váhat při prvních soudružských podlostech, možná prozře až poté, co kvůli zběsilému plnění plánu začnou umírat lidé a následný monstrproces přenese vinu na ty, kteří se nesmyslné honbě za tunami uhlí snažili zabránit. Pak už bude záležet jen na něm, jestli zahořkne, uchýlí se k prospěchářství, anebo se pokusí znovu nalézt společnou řeč s těmi, kteří věděli (nebo přinejmenším tušili) od samého začátku. Jak dlouho trvá, než člověk uteče do rezignace?Dokud nezjistí, že už mu zbyla vůle a síla jen na to, aby se uzavřel do čtyř zdí vlastního života. Tam si může zpočátku nalhávat, že na něj vnější svět nedosáhne, pokud zásadně neporušuje jeho pravidla. Aby nakonec zjistil, že právě v této úvaze se dopustil největšího omylu. A jak dlouho trvá, než se ztratí dvacetitisícové město?