Básnické sbírky Ovoce touhy a Zpěvy osamělosti obsažené v této
knize jsou přelomovými díly v dějinách malajské a indonéské
literatury. Jejich autoru, sumatránskému princi Amiru Hamzahovi,
zajistily pověst posledního velkého literáta završujícího tradici
klasického malajského básnictví a zároveň prvního velkého moderního
básníka nově vznikající Indonésie.
Zatímco v Ovoci touhy rozvíjí Amir Hamzah osobitými způsoby motivy
staré malajské milostné poezie, aby tak hovořil o svých nešťastných
mladických láskách a touze po rodné Sumatře, ve Zpěvech osamělosti
čerpá inspiraci z tvorby islámských mystických básníků. Namísto
pozemské ženy se pro něj stává objektem touhy bůh. Avšak mystické
splynutí, po kterém Amir Hamzah dychtí, mu neustále uniká mezi
prsty: milostný vztah s bohem se ukazuje být stejně složitý, stejně
naplněný pochybami, žárlivostí, vzrušením, nadějí, neporozuměním a
neuspokojenými žádostmi jako vztahy s lidmi.
Toto souborné vydání básní Amira Hamzaha je vůbec prvním knižním
překladem jeho poetického díla z malajštiny do cizího jazyka.