Žižkov, Praha a něco navíc 50.-60. léta

Účelem této publikace je seznámit veřejnost s unikátními, širšímu publiku dosud neznámými fotografiemi Františka Pavlíčka, který na svých snímcích zachytil atmosféru Prahy a především Žižkova na přelomu 50. a 60. let dvacátého století. Kniha ukazuje mnohdy v umělecky, ale hlavně poeticky laděných fotografiích nejen dnes již neexistující domy a ulice, ale i život lidí v tehdejší době. Téměř všechny snímky byly pořízeny fotoaparátem Rolleiflex – dvouokou zrcadlovkou. Publikace, obsahující více než sto padesát černobílých fotografií, je doplněna několika snímky z Čech a Moravy, jakož i dobovými články vztahujícími se k osobnosti Františka Pavlíčka. ********************** František Pavlíček se narodil 20. září 1928 za Budišovem u Třebíče ve dvoře Holeje, který se nachází u rybníku Pyšelák. Jeho otec pracoval u koní a matka byla komornou. Když mu byly dva roky, rodina se odstěhovala do Prahy. Nejdříve se začal učit uměleckým truhlářem, ale po roce přešel do hlubotiskové tiskárny Grafické umělecké závody V. Neubert a synové na Smíchově, kde se v roce 1947 začal učit retušérem. V roce 1951 musel jakožto „osoba holdující jazzu a západu“ narukovat k pomocným technickým praporům do Orlové u Ostravy, kde začal fárat v dolech. Od roku 1953 žil s manželkou na Žižkově v Kalininově ulici (dnešní Seifertově), v pozdějších letech v Budovcově ulici. Žižkov byl jeho domovem až do roku 1964, kdy se s rodinou přestěhoval do Zahradního Města. František Pavlíček pracoval téměř půl století jako retušér v tiskárně V. Neubert a synové, později přejmenované na Orbis a ještě později Polygrafia. Svému řemeslu a „své tiskárně“ zůstal věrný až do okamžiku, kdy bylo v roce 1992 oddělení retuše definitivně zrušeno. V druhé polovině 50. let vznikl v tiskárně fotokroužek, pořádaly se zde soutěže a výstavy, které hodnotili tehdejší renomovaní fotografové jako Josef Sudek, Vilém Heckel a Erich Einhorn, kteří do tiskárny přicházeli na korektury svých knih. František Pavlíček začínal fotit ještě se starým fotoaparátem, takzvaným deskáčem, ale po pár letech získal starší fotoaparát, dvouokou zrcadlovku Rolleiflex, se kterým pořídil, až na dvě výjimky, všechny fotografie publikované v této knize.